Koncept „náhlavní soupravy“vznikl v polovině minulého století. S rozvojem vědy a podle toho i komunikačních prostředků se její význam postupně rozšiřoval. Dnes to, co je to náhlavní souprava, nelze říci v kostce.
Telefonní, náhlavní soupravy (nebo jednoduše) náhlavní soupravy se nazývají zařízení, což jsou struktury skládající se z mechanicky kombinovaných sluchátek (mikrofonů) a mikrofonů. Jejich účelem je jejich použití v různých komunikačních systémech. Hlavními rysy náhlavních souprav je schopnost připevnit je k lidskému tělu (na hlavě nebo na oděvu), což umožňuje komunikaci bez použití rukou.
Mezi užitečné vlastnosti náhlavních souprav patří schopnost poskytovat zvýšenou ochranu sluchu před cizím hlukem. To je zvláště důležité při použití v oblastech činnosti, kde životy lidí (železniční a řídící letového provozu, piloti letadel, operátoři záchranných a záchranných služeb) mohou záviset na přesnosti práce operátora.
Metoda připojení rozlišuje mezi kabelovými a bezdrátovými náhlavními soupravami. První z nich má elektrický kontakt s komunikačním zařízením. Díky možnosti stínění vodičů, kterými je provedeno připojení, jsou chráněny před rušením. Také jejich náklady jsou poměrně nízké. Bezdrátová sluchátka s mikrofonem používají pro komunikaci s hlavním zařízením rádiový kanál (obvykle DECT nebo Bluetooth). Díky absenci vodičů má obsluha velkou volnost pohybu.
Náhlavní soupravy se také vyznačují způsobem upevnění (ucho, hlava a hlava, zabudované do přilby), počtem zvukových kanálů (mono a stereo), způsobem upevnění mikrofonu (vestavěný, dálkový, není pevné, s mechanickým zvukovým vedením). Náhlavní soupravy pro speciální aplikace (například vodotěsné) se rozlišují do samostatné kategorie.
Náhlavní soupravy pocházejí z druhé světové války. Používali je posádky tanků, piloti bojových letadel a radisté na lodích. Dnes existuje obrovské množství typů a typů těchto zařízení používaných v různých oblastech činnosti.
